Historie obce

Obec Koválovice-Osíčany vznikla sloučením dvou menších samostatných obcí, které až na rozdílnou příslušnost k farnostem (Koválovice patřily do Tištína a Osíčany do Pačlavic), sdílely během své existence obdobné osudy. Rivalita mezi oběma osadami občas přerostla ve spory.

Příkladem byla třeba snaha Osíčan o zřízení společné školy na hranici obou katastrů, kdy Koválovice nesouhlasily s předloženým finančním požadavkem. Ještě silnější tlak Osíčany vytvořily po roce 1946 pro změnu názvu železniční stanice. Ten se pak několikrát měnil. Po sloučení obou obcí roku 1960 byl přijat název obce Nová Ves na Hané. Ten se neosvědčil a tak roku 1963 došlo k přejmenování a byl přijat současný název.

Území obce bylo osídleno odpradávna, což potvrzují archeologické nálezy. Mamutí kel vykopaný v Osíčanech sice neprokazuje také osídlení z doby lovců mamutů (10 až 8 tisíc let př. n. l.), osídlení z této doby bylo prokázáno v nedalekých Mořicích.

Avšak osídlení z doby bronzové ( 2300 až 800 let př.n.l.) již prokazují nálezy získané při těžbě hlíny v Koválovicích u hřbitova . Byly zde odkryty nástroje z pazourku a z doby únětické kultury hroby slezského rázu (se skrčenci).

Ve stejném prostoru bylo objeveno slovanské sedliště (= malé sídlo – jen dva či tři objekty).

Zejména cenným nálezem je nádoba s vlnicí a také kotlovitá miska na nožkách.

Písemně jsou obě osady zmíněny v polovině 14. stol. Z roku 1349 pochází písemná zmínka o Koválovicích. Uvádí se zde krčma a mlýn, později i alodiální (svobodný) dvorec. V roce 1365 jsou prvně zmíněny Osíčany, roku 1385 pak existence zemanské tvrze a roku 1397 krčma a svobodný dvůr.

Ač šlo o poměrně malé osady, přesto je drželo současně více vlastníků. Společně pak od roku 1496 až do zániku patrimoniální správy, podléhaly pod církevní správu.

Ke konci třicetileté války (1618-1648) vlivem řádění švédských vojsk naše osady značně utrpěly.

V Osíčanech vlivem války zpustlo 7 gruntů ze 14, Koválovice dopadly poněkud lépe,

neboť z  15 čísel zůstalo 12 osedlých. Naopak sousední Pačlavice byly z velké části vypleněny a vypáleny.

Z druhé poloviny 17. století pochází pečetě obou obcí. Osíčanská pečeť zobrazuje ptáčka s hroznem, což dokumentuje tehdy existující vinice. Koválovická pečeť pak beránka s křížem, což se vysvětluje poddanstvím církevní správě, či dnes již neznámým utrpením.

Kolem roku 1750 byly uprostřed obou osad postaveny zděné kapličky na místě bývalých dřevěných zvoniček. Roku 1785 využily obě osady možnosti vykoupit se z roboty.

Roku 1788, kdy císař zrušil klášter Všech svatých v Olomouci, byl panský dvůr v Koválovicích rozkouskován a prodán místním usedlíkům.

Roku 1831 zemřelo v Koválovicích na choleru 6 osob a následujícího roku 1832 to již bylo 14 občanů. Pohřební průvody, po blátivých polních cestách, směřovaly tehdy na hřbitov u tištínského kostela.

(Tehdy bylo zvykem, že pohřbu zúčastňovala téměř celá dědina a z každé rodiny alespoň jedna osoba.)

Zrušení poddanství a zánik patrimoniální správy roku 1848, umožnil nově vzniklým obecním samosprávám, zvelebovat svá sídla dle vlastních potřeb. Naše a okolní obce prvně usilovaly o vybudování silnice z Morkovic, přes Prasklice a naše obce, do Těšic. Avšak žádosti z roku 1872 hejtmanství v Kroměříži, kam naše obce až do roku 1877 patřily, nevyhovělo.

Koválovice se dočkaly silnice od Tištína roku 1898. Další úsek přes Osíčany, až k hranici Pačlavic, byl dokončen o rok později.

Pokračovalo také úsilí o dovybavení osad a tak Koválovice roku 1905 dokončily stavbu školy,

1910 hřbitov a 1940 kostel.

Osíčany dokončily tehdy moderní školu v roce 1930.

Roku 1909 byla zprovozněna železniční trať Nezamyslice -Morkovice a místní železniční stanice byla nejvýznamnější na trati. Podléhaly jí zastávky v Prasklicích a Uhřicích, a z nádražního nákladiště v naší obci směřovala do cukrovarů Doloplazy a Němčice řepa až z pěti obcí.

Modernizace technické vybavenosti obcí pokračovala v druhé polovině dvacátého století a zejména pak v letech po roce 2000, kdy byly dobudovány všechny běžné inženýrské sítě.

Důležitým objektem byla roku 1946 stavba obecního úřadu, kulturního domu dokončeného roku 1963 a koupaliště otevřené roku 1984.

Pro obě části obce bylo roku 2015 vybudováno nákladné protipovodňové opatření s dvěma novými vodními plochami.

Písemně jsou obě osady zmíněny v polovině 14. stol. Z roku 1349 pochází písemná zmínka o Koválovicích. Uvádí se zde krčma a mlýn, později i alodiální (svobodný) dvorec. V roce 1365 jsou prvně zmíněny Osíčany, roku 1385 pak existence zemanské tvrze a roku 1397 krčma a svobodný dvůr.

Ač šlo o poměrně malé osady, přesto je drželo současně více vlastníků. Společně pak od roku 1496 až do zániku patrimoniální správy, podléhaly pod církevní správu.

Ke konci třicetileté války (1618-1648) vlivem řádění švédských vojsk naše osady značně utrpěly.

V Osíčanech vlivem války zpustlo 7 gruntů ze 14, Koválovice dopadly poněkud lépe,

neboť z  15 čísel zůstalo 12 osedlých. Naopak sousední Pačlavice byly z velké části vypleněny a vypáleny.

Z druhé poloviny 17. století pochází pečetě obou obcí. Osíčanská pečeť zobrazuje ptáčka s hroznem, což dokumentuje tehdy existující vinice. Koválovická pečeť pak beránka s křížem, což se vysvětluje poddanstvím církevní správě, či dnes již neznámým utrpením.

Kolem roku 1750 byly uprostřed obou osad postaveny zděné kapličky na místě bývalých dřevěných zvoniček. Roku 1785 využily obě osady možnosti vykoupit se z roboty.

Roku 1788, kdy císař zrušil klášter Všech svatých v Olomouci, byl panský dvůr v Koválovicích rozkouskován a prodán místním usedlíkům.

Roku 1831 zemřelo v Koválovicích na choleru 6 osob a následujícího roku 1832 to již bylo 14 občanů. Pohřební průvody, po blátivých polních cestách, směřovaly tehdy na hřbitov u tištínského kostela.

(Tehdy bylo zvykem, že pohřbu zúčastňovala téměř celá dědina a z každé rodiny alespoň jedna osoba.)

Zrušení poddanství a zánik patrimoniální správy roku 1848, umožnil nově vzniklým obecním samosprávám, zvelebovat svá sídla dle vlastních potřeb. Naše a okolní obce prvně usilovaly o vybudování silnice z Morkovic, přes Prasklice a naše obce, do Těšic. Avšak žádosti z roku 1872 hejtmanství v Kroměříži, kam naše obce až do roku 1877 patřily, nevyhovělo.

Koválovice se dočkaly silnice od Tištína roku 1898. Další úsek přes Osíčany, až k hranici Pačlavic, byl dokončen o rok později.

Pokračovalo také úsilí o dovybavení osad a tak Koválovice roku 1905 dokončily stavbu školy,

1910 hřbitov a 1940 kostel.

Osíčany dokončily tehdy moderní školu v roce 1930.

Roku 1909 byla zprovozněna železniční trať Nezamyslice -Morkovice a místní železniční stanice byla nejvýznamnější na trati. Podléhaly jí zastávky v Prasklicích a Uhřicích, a z nádražního nákladiště v naší obci směřovala do cukrovarů Doloplazy a Němčice řepa až z pěti obcí.

Modernizace technické vybavenosti obcí pokračovala v druhé polovině dvacátého století a zejména pak v letech po roce 2000, kdy byly dobudovány všechny běžné inženýrské sítě.

Důležitým objektem byla roku 1946 stavba obecního úřadu, kulturního domu dokončeného roku 1963 a koupaliště otevřené roku 1984.

Pro obě části obce bylo roku 2015 vybudováno nákladné protipovodňové opatření s dvěma novými vodními plochami.